+420 604 558 049
z.kosatecka@seznam.cz


Jak se rodí gambler

Rizikem vzniku závislosti je často opakovaná zkušenost, která spojuje hrací aktivitu s uvolněním úzkosti, odbourání stresu, eliminací pocitu prázdnoty nebo s dosažením euforického pocitu. A je jedno, jestli sázíte na koně, hrajete online hry nebo „strkáte“ peníze do automatu.


Popišme obvyklou situaci: sedíte s přáteli v hospůdce, blíží se půlnoc. Máte za sebou nějaký ten půllitr piva. Řeč začíná váznout, už vás moc nebaví řeči, které se omílají stále dokola. Koutkem oka zaregistrujete blikající přístroj a kolem něho chumel lidí. Uchem zachytíte zvláštně pronikavé zvuky přicházejících v pravidelných intervalech. A když se u světélkujícího stroje uvolní místo, zničehonic vás napadne vstát a jít to taky zkusit.

Ne každý dokáže od automatu odejít v případě, že v jeho útrobách definitivně zmizí částka, která byla původně určena k něčemu jinému než k hraní. Ne každý ochuzený o určitou sumu peněz se stane trvalým odpůrcem „beden“. Někdo se prostě vrátí, aby své štěstí zkusil znovu.... a znovu.... a znovu....


Zrod budoucího gamblera má více podob a vcelku se dá říci, že značně záleží na mnoha faktorech. Nejvýznamnějšími jsou:

  • dostupnost objektu hraní.

  • osobnost gamblera

  • prostředí, ve kterém daný jedinec žije nebo ve kterém se pohybuje

Jako rodiče můžeme být pyšní na svoji malou ratolest, která dřív než začne skládat slova v rozvinutější věty ovládá klávesnici počítače. Naše pýcha se však v průběhu let může proměnit v noční můru, zvláště pokud si současně s dítětem navykneme, že jeho hraní na počítači je okamžitým zabavením a odměnou pro oba. Zatímco tato forma pasivní zábavy může přinášet přetíženému rodiči úlevu, pro dítě se postupem času zpravidla proměňuje v neodmyslitelnou součást denního režimu, která vytlačuje z jeho života vše, co by mohlo souviset s méně „pohodlnými“ aktivitami.


Ohroženou skupinou dětí jsou ty, které bychom mohli zařadit k nositelům diagnózy ADHD - spojenou s neklidem, hyperaktivitou, napětím, impulsivitou. Tyto děti inklinují k adrenalinovým prožitkům a to jim hraní přináčí. Neustálé napětí, které může být subjektivně prožívané jako nepříjemný pocitový stav, se mohou podvědomě snažit odklonit hraním her na počítači (většinou tzv. stříleček), později i hazardním hraním. Často opakovaná zkušenost, která spojuje hrací aktivitu s uvolněním úzkosti, odoburáním stresu, eliminací pocitu prázdnoty nebo dosažením euforického prožitku je nejen rizikem vzniku závislosti, ale dokonce jedním z posilujících faktorů.


Jinou ohroženou skupinu tvoří děti nejisté v sociálních kontaktech, které si pomáhají ze sociální izolace komunikací po internetu nebo hraním her online. Jde o jakési kompromisní řešení, které neklade nároky na překonávání překážek, pravděpodobně poskládané z nejistoty, strachu a studu. V podstatě tutéž situaci, která by se dala označit jako stav „jsem sám – nejsem sám“ lze pozorovat i v hernách nebo kasinech.


Aby se dítě rozvíjelo v harmonickou osobnost nestačí jen naplňovat jeho fyziologické potřeby. Pokud rodina není dostatečně bezpečným prostředím, ve kterém dítě zažívá pocit sounáležitosti nebo tam kde chybí komunikace, kde chybí uznání nebo kde panuje chaos a nejistota dá se předpokládat, že nabytí všeho výše vyjmenovaného bude hledat jinde, ať už je to počítač, herna nebo sázková kancelář.

Náruživost a vášeň pozorovatelná u některých hráčů nemusí být nic jiného než absence něčeho rozhodujícího jako je zájem rodiče nebo ocenění rodičem. Snaha o zahlazení takového manka obvykle souvisí s představou o životě založeném na vlastnění peněz nebo jiného hmotného bohatství. Velikášké představy však nejsou v podstatě nic jiného než obrana proti strachu z vlastní bezvýznamnosti. O to smutnější je realita, spojená se značnými ztrátami finančními, ale také citovými - pokud dojde k rozpadu vztahu nebo rodiny.


Aby se z dítěte nestal gambler

U dětí se vyplatí uvažovat preventivně. Přijměme fakt, že dnešní doba je spojena s počítači. Je celá řada tzv. rozvojových her, dovednostních her, poznávacích a vzdělávacích programů.Bylo by škoda jich nevyužít. V podstatě jde o to, aby poměr mezi prací s počítačem a aktivně stráveným časem byl ve vyváženém poměru. Klíčovou roli ale hledejme v rodinných vztazích ,v atmosféře rodiny. Učme děti, že ne všechno musí mít tzv. instatně, že do života patří pravidla, řád a hranice. My dospělí si uvědomme, že do výchovy patří zájem, respekt, uznání a důvěra.


Autor článku: Z. Košatecká