Trpím výčitkami, protože žiju dvojí život. Když se večer vítám se svojí dcerou uvědomuju si, že jí podvádím. Zná jen jednu moji část. Tu druhou, temnou znám jen já a moji kolegové z herny. Je to hrozný pocit.“ (citováno se svolením klienta)

Stejně jako všechny závislosti má i rozvoj gamblerství plíživý charakter. Jeho počátky jsou blízké experimentování s drogami. Nevinné zpestření zábavy okořeněné drobnou výhrou a drobnou prohrou se postupně stává pravidelným hraním kdykoliv se gambler dostane do blízkosti stroje.

Podobně jako si alkoholik uvědomuje pouze účinek alkoholu v pocitové oblasti a vůbec netuší, co se odehrává v chemii mozkových buněk, tak i gambler se soustředí pouze na to, co z „bedny“ vypadne: okamžitá radost nebo zklamání následované nadějí na úspěch v dalším okamžiku. Samozřejmě nic netuší o chemických procesech, jež se mu v dalším období stanou osudné.

Mám to pod kontrolou aneb kdo koho ovládá?

Dlouho jsem žila v domnění, že gambler je zaměřený na to, že může ovládnout hrací automat. Ve skutečnosti se ale gambler snaží ovládat své myšlení a chování. Chce mít sám sebe pod kontrolou. Žije vidinou znovunabytí peněz a přáním včas odejít. Přeje si zahrát a vyhrát? Možná také. Zpočátku ano. Ale v pokročilém stadiu onemocnění už tomu tak není. Co je tedy pro gamblera důležité? Jsou na prvním místě peníze? Vědomě ano. Ale proč tedy z herny nikdy neodejde, třebaže získá historicky nejvyšší výhru? Nabízí se tato odpověď:

Jednání gamblera je v některých ohledech srovnatelné s jednáním taxikomana. Tak jako toxikoman neshání drogu jen pro povznášející účinek, ale hlavně a především pro odstranění abstinenčních příznaků, které svírají jeho tělo i mysl, tak také gambler pod tlakem dluhů jde do herny v naději, že získá zpět prohrané peníze. A podobně jako je tomu u toxikomana, který dávkou drogy nejen odstraní nepříjemný abstinenčí syndrom , ale současně umožní navození příjemnného stavu, tak také u gamblera vidina výhry odstraní tíseň aniž by tušil, že hrou znovu uvádí v chod chemický proces navozující stav vytržení ze hry. Co se děje? S dosaženou výhrou se přece vytrácí rozumový argument, proč gambler v herně dále setrvává.  Změněný stav vědomí, navozený aktem hraní gamblerovi nedovoluje odejít dokud nedojde k „prostřílivění“ bohužel až vlivem ztráty nejen vyhraných peněz.

Kdo za to může aneb máme hledat viníka?

Často slýchám od gamblerů zlost na celý herní průmysl, někdo svoji bezmoc promítne do majitele herny, někdo do konkrétní formy hry. Častým přáním gamblerů a jejich blízkých je zavření všech heren. Ale může za to opravdu hrací automat, sázková kancelář nebo kasino? Ačkoliv jsem přívržencem omezování a nejlépe eliminace herního průmyslu troufnu si napsat, že ne. V první řadě totiž jde o neznalost, lépe řečeno o neuvědomování si sebe sama. Neuvědomování si skutečných pohnutek, které gamblera k hraní přivedou. Podobně si závislý na alkoholu či závislý na jiných návykových látkách neuvědomuje podstatu svého počínání, podstatu vnitřních procesů, které se na autodestrukci podílejí. To, co mi vadí na provozování heren a podobných podniků je promyšlená materiální a potažmo psychická devastace osobnostně nebo jinak oslabených lidí. Nehledejme viníka. Pro gamblera, zvláště pokud dostane dostatečný počet bolestných signálů, je rozhodující zda nahlédne na chorobnost svého počínání a vymaní se ze sebeklamu, že do herny chodí proto, aby vylepšil svůj finanční rozpočet.

Autor článku: Z. Košatecká